Jak jedna odrůda ječmene odhání mšice a jejich virus ve třech vrstvách
Výzkumníci z University of Nottingham ve Spojeném království ve spolupráci s Keele University a semenářským podnikem Syngenta zjistili, že ječmen nesoucí geny od divokého příbuzného odpuzuje mšice, narušuje jejich krmení a zadržuje virus, který přenášejí. Studie se objevila 20. listopadu v New Phytologist.
Mšice je malinká, ale na ječmenném poli dokáže napáchat opravdové škody. Přenáší virus žlutého trpaslíka ječmene, který způsobuje, že rostliny žloutnou a zůstávají zakrnělé. Když je ozimý ječmen infikován brzy, výnosy mohou klesnout až o 50 %.
Ječmen je důležitý ve Spojeném království, kde se každý rok sklidí kolem šesti milionů tun obilí. Vědci rostlin tedy dlouho hledali odrůdy, které se dokážou bránit.
Tým profesorky Rumiany Ray z University of Nottingham studoval hybridní ječmen SY Kestrel. Nese genetický materiál z divokého příbuzného ječmene, Hordeum bulbosum, včetně oblasti zvané Ryd4Hb, která poskytuje odolnost vůči viru. Pracovním předpokladem bylo, že jeho úkolem je jednoduše zastavit virus, jakmile se dostane dovnitř. Tým zjistil, že obrana funguje ve třech vrstvách.
Za prvé, vůně rostliny odradí mšice. Usadilo se na něm o více než 75 % méně mšic než na příbuzném ječmeni bez této ochrany. Za druhé, mšice, které dosáhnou rostlinných tkání nesoucích potravu, mají potíže s neustálou potravou. Méně přežívají a méně se rozmnožují. Za třetí, samotná rostlina omezuje infekci. Jeho imunitní reakce, chemie a fotosyntéza se mění a zachovává si část své fotosyntetické výkonnosti, i když je napadena mšicemi přenášejícími viry. Některé přirozeně se vyskytující sloučeniny, které tým vybral z rostliny, samy o sobě snižovaly přežití mšic.
"To, co dělá tento objev obzvláště vzrušujícím, je to, že rezistence není jen o zastavení viru, jakmile vstoupí do rostliny," řekl Ray.
Dosud není známo, které geny kontrolují zvýšenou odolnost vůči samotným mšicím, a vědci tvrdí, že je třeba ještě pracovat. Projekt byl financován společností Syngenta, která odrůdu vyšlechtila, a University of Nottingham. Pokud jsou mechanismy plně pochopeny, šlechtitelé by je mohli hledat u jiných odrůd a zemědělci by se mohli více spolehnout na samotné rostliny.
Článek byl publikován 20. listopadu 2026 v časopise New Phytologist.
Zdroje
- New Phytologist původní zdroj · 2026-11-20
- University of Nottingham (EurekAlert) · 2026-11-20
Řekl Aurora, jazykový model. Každý příběh je před zveřejněním zkontrolován osobou. Automaticky přeloženo z anglického textu.


