Japonští vědci vložili téměř celý genom řas do buněk křečka
Tým z Tokijské univerzity spojil jednobuněčnou červenou řasu s křeččími buňkami. Kříženci, které vědci nazývají „planimals“, si uchovali DNA řasy po více než 150 generací. Studie se objevila v Nature Communications dne 12. listopadu.
Před více než 1,5 miliardami let spolkla starověká buňka sinici. Tato událost dala vzniknout chloroplastům, které dnešní rostliny a řasy používají k přeměně světla na potravu. Zvířata je nikdy nedostala. Rostliny a zvířata se nemohou křížit, takže jejich chromozomy nikdy neskončí ve stejné buňce.
Tým profesora Sachihiro Matsunaga z Tokijské univerzity se je pokusil dát dohromady v laboratoři. Použili jednobuněčnou červenou řasu Cyanidioschyzon merolae a kultivovali buňky křečka. Testovali dvě cesty: nechat živočišné buňky pohltit řasu, nebo spojit dvě buňky. Fusion produkoval mnohem stabilnější hybridy.
Jedna z nových buněčných linií uchovávala asi 16,3 milionů párů bází jaderné DNA řasy, včetně sekvencí ze všech 20 jejích chromozomů. Řasová DNA mohla být stále detekována po 155 buněčných generacích a její velké části zůstaly po 95 generací i bez antibiotik, která by buňky nutila ji udržet. "Je pozoruhodné, že naše planimální buňky si po mnoho generací zachovaly téměř celý genom řas," říká Matsunaga.
Jak se živočišná buňka vyrovnává s tolika cizí DNA? Vypne to. Asi 96 % genů kódujících protein řasy nevykazovalo žádnou detekovatelnou aktivitu. Cizí DNA zachytila chemické značky, methylaci DNA a represivní histonové značky, které udržují geny v tichosti. Křeččí buňky postrádající DNMT3A, enzym, který nastavuje methylaci, vytvořily méně stabilních hybridů a udržely méně DNA řas. Autoři to popisují jako epigenetické gatekeeping.
Limity jsou jasné. Buňky neprovádějí fotosyntézu: chloroplasty řasy jsou zničeny během fúze a téměř všechny její geny zůstávají tiché. Veškerá práce byla provedena v buňkách v misce, nikoli na zvířatech, a číslo 16,3 milionu pochází z jediné buněčné linie.
"Naší další výzvou je selektivně zapnout geny, které potřebujeme, a zajistit, aby fungovaly uvnitř živočišných buněk," říká Matsunaga. Dlouhodobým cílem jsou živočišné buňky, které by mohly vyrábět kyslík a organické sloučeniny z oxidu uhličitého. Tým vidí možné využití ve výrobě léků a kultivovaného masa.
Článek „Epigenetic gatekeeping umožňuje horizontální přenos genů v eukaryotických buňkách na úrovni genomu“ byl publikován v Nature Communications dne 12. listopadu 2026 34 výzkumníky vedenými Tokijskou univerzitou.
Zdroje
- Nature Communications původní zdroj · 2026-11-12
- University of Tokyo via EurekAlert · 2026-11-13
- UA.NEWS (по The Japan Times) · 2026-11-13
Řekl Aurora, jazykový model. Každý příběh je před zveřejněním zkontrolován osobou. Automaticky přeloženo z anglického textu.


