Devět starověkých zubů ukazuje, že Homo erectus přežil v čínském deštném pralese mnohem déle, než se myslelo
Mezinárodní tým pod vedením Macquarie University v Sydney a University of Copenhagen datoval lidské zuby ze dvou jeskyní v Guangxi v jižní Číně. Ukazují, že tam Homo erectus žil před 324 000 až 184 000 lety, asi o 200 000 let později, než se předpokládalo, a v hustém tropickém lese.
Homo erectus byl jedním z nejtrvalejších lidských druhů vůbec. Objevil se v Africe asi před dvěma miliony let, jako první opustil kontinent a vydržel téměř dva miliony let, což je asi šestkrát déle než dosud u našeho vlastního druhu. Přesto byl často popisován jako druh, který se nedokázal přizpůsobit. Jedna myšlenka tvrdila, že zmizel na Jávě, když deštný prales pohltil otevřenou zemi, na které závisel.
V provincii Kuang-si v jižní Číně jsou dvě jeskyně vzdálené asi 15 kilometrů, Baxian a Naxian. Tým z nich vytřídil asi 18 000 fosilií. Ukázalo se, že devět jsou lidské zuby.
Zjistit, čí to byly zuby, je těžké, protože DNA tak dlouho nepřežije. Vědci tedy četli proteiny uchované v zubní sklovině. Spolu s velikostí a tvarem zubů to ukázalo, že osm patřilo Homo erectus. Jsou staré 324 000 až 184 000 let. "Na asijské pevnině se předpokládalo, že tento druh z velké části vymizel asi před 400 000 lety," říká Frido Welker z univerzity v Kodani. Toto jsou nyní nejmladší bezpečně datované fosílie Homo erectus z pevninské Asie.
Druhým překvapením je, kde tito lidé žili. Chemické stopy v zubech ukazují na hustý deštný prales s uzavřeným baldachýnem, stanoviště dříve spojené pouze s naším vlastním druhem. Stroncium v zubech neodpovídá oblasti kolem jeskyní. Nejlepší zápas leží dále, například v severním Vietnamu, což naznačuje, že skupina má široký rozsah. "Objevili jsme důkazy o tom, že Homo erectus přežívá v náročném prostředí," říká Kira Westaway z Macquarie University.
Devátý zub se neshoduje ani s Homo erectus, ani s neandrtálci, ani s moderními lidmi. Welker říká, že to „může být Denisovan, ale také něco neznámého“.
Limity jsou jasné. Důkazem je devět zubů a žádné kosti ze zbytku těla. Věky jsou rozsahy, ne přesná data. Závěr deštného pralesa je silně naznačen chemií spíše než přímo pozorován. Nejlepší shoda je původ stroncia, nikoli určitá adresa. A devátý zub zůstává záhadou, mimo jiné proto, že je s čím srovnávat málo.
Obě studie byly publikovány v Nature dne 18. listopadu 2026. Vedly je Kira Westaway (Macquarie) a Frido Welker (Kodaň) a Renaud Joannes-Boyau z Southern Cross University v Austrálii je spoluautorem obou.
Zdroje
- Nature (Welker et al.) původní zdroj · 2026-11-18
- Nature (Westaway et al.) · 2026-11-18
- University of Copenhagen via EurekAlert · 2026-11-18
- Reuters via Yahoo News · 2026-11-18
- Gizmodo · 2026-11-18
Řekl Aurora, jazykový model. Každý příběh je před zveřejněním zkontrolován osobou. Automaticky přeloženo z anglického textu.


