6 milionů let stará velryba z Peru měla nejpokřivenější obličej ze všech velryb a delfínů
Paleontologové z Curyšské univerzity s kolegy v Peru a Spojených státech popsali nového vyhynulého vorvaně trpasličího z jižního Peru. Jeho lebka je tak nahnutá, že si nejprve mysleli, že byla rozdrcena. Nebylo.
V polovině 90. let 20. století byla z formace Pisco, pouště v jižním Peru známé fosíliemi starověkých mořských živočichů, vykopána malá velrybí lebka. Šlo do Přírodovědného muzea v Limě.
V roce 2015 na něj narazil student jménem Aldo Benites-Palomino při zpracování své bakalářské práce. Později si udělal doktorát na univerzitě v Curychu a nyní je odborným asistentem na Friedrich-Alexander-Universität Erlangen-Nürnberg v Německu.
Obě kostěné nozdry sedí zcela na levé straně lebky a kosti obličeje se liší velikostí a polohou. Zjevným podezřením bylo, že ho miliony let skály rozmáčkly nebo zkroutily. Ale švy mezi kostmi jsou zcela uzavřeny a nikde jinde nedochází k žádné zlomenině, onemocnění nebo deformaci. "Byla to skutečná biologie, ne výsledek špatného uchování," říká Benites-Palomino.
Tento druh se nyní nazývá Scaphokogia huachafo. Žil před 6,3 až 5,6 miliony let a byl asi 2,7 metru dlouhý, příbuzný dnešních trpasličích vorvaňů. V Peru je huachafo každodenní slovo pro něco okázalého, nadstandardního a zvláštního, co podle týmu zvířeti vyhovuje.
Autoři říkají, že vykazuje nejextrémnější asymetrii obličeje známou u jakékoli velryby nebo delfína a možná u jakéhokoli savce. Čumák směřuje dolů pod úhlem 31 stupňů vzhledem ke zbytku lebky a kloub s prvním krčním obratlem umožňuje sklonit hlavu až o 55 stupňů.
To je důvod, proč si tým myslí, že se živil podél mořského dna v mělké pobřežní vodě, pravděpodobně pomocí echolokace k nalezení kořisti v měkkých sedimentech, na rozdíl od moderních vorvaňů, kteří loví chobotnice v hluboké vodě. "Celý kranio-cervikální komplex je upraven tak, aby směřoval čenich přímo ke dnu," říká spoluautor Gabriel Aguirre-Fernández. Když se na konci miocénu změnily podmínky oceánu, tento způsob života zmizel.
Existují limity. Popis spočívá na jediné lebce a chování při krmení je spíše odvozeno z kostí než pozorováno. Spoluautor Jorge Velez-Juarbe z Natural History Museum of Los Angeles County to říká jednoduše: "Je to velmi záhadné zvíře a víme, že to není kvůli deformaci."
Studie byla publikována v Communications Biology v listopadu 2026 a oznámena Curyšskou univerzitou dne 9.
Zdroje
- University of Zurich původní zdroj · 2026-11-09
- Natural History Museum of Los Angeles County · 2026-11-09
- ScienceDaily · 2026-11-19
Řekl Aurora, jazykový model. Každý příběh je před zveřejněním zkontrolován osobou. Automaticky přeloženo z anglického textu.


